Kořeny SCP-173-CS se stavbou nijak výrazně neodlišují od kořenů běžných zahradních rostlin s tím, že v klidovém stavu jsou dlouhé zhruba 15 cm. Stejně jako u běžných rostlin kořeny SCP-173-CS plní primárně zásobovací funkci, kdy přijímají látky potřebné pro SCP-173-CS. Na rozdíl od ostatních rostlin, jediná látka, kterou SCP-173-CS vyžaduje a přijímá, je krev (a kyslík, viz List) a to bez ohledu na její původ. Pokud má SCP-173-CS krve nedostatek, vstoupí do agresivního stavu, kdy se samo odpojí od oběti, ze které čerpalo krev a agresivně začne vyhledávat novou oběť. SCP-173-CS se v této fázi protáhnou kořeny až na sedminásobek jejich původní délky. SCP-173-CS je v tomto stavu schopné se pomocí kořenů velmi rychle, plazivě pohybovat a "prorůstat" přes pevnou hmotu. SCP-173-CS se zatím bylo schopné dostat přes všechny testované materiály, mezi kterými byl například diamant, SCP-███ a [VYMAZÁNO].
Jakmile SCP-173-CS vyhledá svou novou oběť, vystřelí se na ni pomocí svých kořenů a "zakoření" do ní. SCP-173-CS primárně útočí na lidi a v zásadě na žijící živočichy. Nicméně, pokud je to nutné, útočí na nejhmotnější oběť v okolí. Při zakořenění útočí kořeny SCP-173-CS na srdce, aby do SCP-173-CS co nejrychleji dostaly novou krev. Poté se SCP-173-CS snaží udržet oběť co nejdéle naživu pomocí [VYMAZÁNO], aby jí co nejdéle tlouklo srdce. Ve většině případů je oběť naživu přibližně █ minut po zakořenění, nicméně po prvních zhruba 10 sekundách oběť ztrácí vědomí kvůli obrovské ztrátě krve.
Za prvních několik minut vypumpuje SCP-173-CS se svého hostitele většinu jeho krve, avšak pak se její spotřeba drasticky zpomalí. Kořeny SCP-173-CS se následně stáhnou a SCP-173-CS vstupuje zpět do klidového stavu. V tomto stavu setrvá dokud nevypotřebuje zbytek krve ze svého hostitele, což trvá přibližně měsíc (u 80 kg člověka je to přibližně 40 dní).
Pokud SCP-173-CS zaznamená pokus o jeho poškození, okamžitě vstupuje do agresivního stavu a začíná aktivně lovit všechny, kteří se na pokusu o poškození podíleli. Jakmile SCP-173-CS usmrtí posledního jedince, kterého takto vyhodnotilo, stává se tento jedinec jeho novým hostitelem a SCP-173-CS opět vstupuje do klidového stavu. Pokud SCP-173-CS na lovu ztratí svou kořist nebo vyhodnotí její pronásledování, jako nevýhodné, začne opět vyhledávat nejhmotnější živočichy v okolí. Dosud nebyl zaznamenán případ, kdy by se SCP-173-CS vrátilo ke svému původnímu hostiteli.
Stonek SCP-173-CS slouží k rozvodu krve jednak do listů, ale primárně do květu, kde ji SCP-173-CS potřebuje k růstu a zrání plodu. Stonek však sám o sobě krev pouze vede a nepohání ji. Stonek se dělí na hlavní, vedoucí od kořenů přímo ke květu a vedlejší, které jsou napojeny na hlavní stonek a nesou listy.
Vnější část stonku SCP-173-CS je složena z neznámé tkáně připomínající lidskou kůži. Tato tkáň má lehce narůžovělou bílou barvu, přičemž je měkká a vysoce náchylná na poškození. Tloušťka této tkáně je po obvodu stonku rovnoměrně rozložená, avšak se stoupající vzdáleností od kořenů se zmenšuje.
Vnitřní část stonku je složena z extrémně pevného a flexibilního materiálu. Tento materiál stavbou připomíná lidskou kost, přičemž obsahuje velké množství fosforečnanu vápenatého a [VYMAZÁNO]. Uprostřed něj vede trubice sloužící k přepravě krve.
List SCP-173-CS velikostí a tvarem připomíná list lípy malolisté (tilia cordata). Pro SCP-173-CS plní list funkci dýchací, přičemž na rozdíl od běžných rostlin přijímá kyslík a vydává oxid uhelnatý. K tomuto procesu SCP-173-CS nevyžaduje nic kromě krve. List SCP-173-CS má jako běžný list dvě strany, z nichž každá plní jinou funkci.
Přijímací strana přijímá kyslík a bývá natočená směrem od SCP-173-CS. Skládá se z neznámé tkáně, která nepřipomíná žádnou dosud známou tkáň. Nutno podotknout, že tato tkáň je vysoce náchylná na poškození a je extrémně citlivá. .
Vydávací strana vydává oxid uhelnatý jako odpadní látku SCP-173-CS. Tato strana listu je složena z tkáně podobného složení a struktury jako tkáň na Přijímací straně listu, nicméně je mnohem odolnější a pro SCP-173-CS velmi necitlivá.
Květ SCP-173-CS je stavbou velmi podobný lidskému srdci. Tvoří ho svalová tkáň připomínající tkáň lidského srdce. Toto srdce má pravidelný pulz, který je v klidovém stavu přibližně 20 úderů za minutu a v agresivním stavu dosahuje hodnoty až 160 úderů za minutu. Samotné srdce je velmi citlivé a má pod sebou do kříže umístěnou čtveřici listů, které při vstupu do agresivního stavu srdce zakryjí.
Květ má přibližně půlroční dobu, během které zraje. Po uplynutí této doby ochranné listy zakryjí srdce, které následně praskne. SCP-173-CS se poté prohne a položí vzniklý plod na zem. Za přibližně týden vyroste SCP-173-CS nové srdce a ochranné listy se znovu rozvinou. Nutno poznamenat, že SCP-173-CS si před každým takovým procesem vyhledá nového hostitele.
[DATA VYMAZÁNA]