Zíráš na obrazovku. Nic? Nic tu není. Poškrábeš si své řídnoucí vlasy a klikáš na různé kousky textu a části zdrojového kódu. Přivřeš oči a nutíš slova, aby se přeskládaly. Výsledek je stejný s každým pokusem. Sebejistota, kterou si měl, je zlomená. Tvůj hrad odvážnosti se zhroutil.
Nic. Není tu nic.
Dýcháš zhluboka. Ne vědomě; nejsi dostatečně při smyslech na to, aby si se uklidnil. Přijde ti, jako by ti smrt šlapala na paty. Karierní smrt. Fyzická smrt. Smrt všeho, co jsi opustil. Tolik pro vyšetřování Nadačních drbů. Tolik pro jeden konečný požitek, než se tvůj život zhroutí.
Něco se krčí v zadní části tvého mozku. Pozůstatek podivného obrázku, který si před malým momentem viděl. Zbytek zdi, postavené kolem vůbec ničeho.
[[Hluboké Nádechy|2]]"Emmet Petroskey?"
Otočíš se; Židle zavrzá, když tak učiníš. U vstupu do tvé kanceláře čekají dva lidé. Oba šedí únavou. Oba ozbrojení. Jeden dlouhý, holohlavý muž s malým úsměvem. Určitě tu jsou kvůli tobě. Ten druhý, menší žena s vlasy barvy bláta a vodnatýma očima.
"Já jsem Emmet"
"Seržant Grauer, oblastní bezpečnost," řekne muž. Naznačí k odznáčku na jeho uniformě.
"Speciální Agentka Morganová, interní bezpečnost," řekne žena. Nemá žádný odznáček. "Pojďte s námi, prosím." Tvoje srdce buší když ji slyšíš a sliny ti zkapávají dolů do krku.
[[Hlubší Nádechy.|3]]Pro tohle jsi měl plán. Magická slova pro každou situaci, kterou si za ta dlouhá léta v Nadaci zažil. "Vy, uh, musíte si promluvit s mým nad-"
"Nemusíte tu tropit scénu," řekne Agentka Morgan. Zní, že je připravená tě chodbou táhnout za nohy. "Prosím, pojďte s námi, pane Petroskey."
Hluboké nádechy. Hluboké nádechy. Vyhni se pohledu tvých spolupracovníků, když míjíš jejich jeskyně. Nedělej to pro sebe horší. Následuješ pár stráží dolů chodbami Oblasti-02. Lidi se koukají. Všichni dokáží poznat, že nejsi dost důležitý na to, aby si měl eskortu. Ne kvůli žádnému //dobrému// důvodu.
Oblastní chodby tvoří široké tepny, z nichž se každá rozpojuje na malé kapiláry, které vedou hluboko do každé štěrbiny. Jsi veden k železným dveřím zasazených do škváry. Grauer do nich zadá kód, pevnými stisky. Sleduješ ho a tvůj krk bolí. Tvé plíce bolí. Cítíš se, jako by tě tvé vlastní tělo škrtilo.
"Nemusíte tu tropit scénu," zopakuje Morganová.
Nejsi pobožný, ale modlíš se za to, aby se tahle situace jednou nestala.
[[Nejhlubší nádechy.|4]]Místnost je malá a chudá. Blikající světlo v kachlovém stropu. Nerezový odtok v dlážděné podlaze. Úzká, přišroubovaná židle. Posadíš se a cítíš, jak se tvým oblekem plíží chlad. Tvoje keriéra tu jejich musí předběhnout alespoň o desetiletí, ale stejně se cítíš jako malé dítě ve vazbě, když se podíváš nahoru.
"Celé jméno, datum narození a Nadační ID?" zeptá se Morganová, mezitím co Grauer kliká na malý tablet.
"Emmet Petroskey. 9. ledna 1981. A, uh, 542313. Myslím. Můj průkaz je na mém stole."
"Aktuální pozice?"
"Informační Analytik."
"To znamená, že jste si vědom toho, že jste se snažil dostat k utajeným informacím?"
(if: (count: (history:), "ResetStart") is 1)[[["Chci se proti tomuto úsudku odvolat."|AppealEnd]]](else:)["Jenom jsem si ověřoval zvěst." Polkneš, ale připadáš si, jako by se ti slina v hrdle plazila výš a výš. "Chtěl jsem kontaktovat RAISU, zrovna když jste se ukázali. V té složce je nějaká bezpečnostní díra."
"Rozumím." Morganová a Grauer se na sebe významě podívají. Nemůžeš doufat, že bys rozuměl tomu, co si v tichosti vyměnili. "Budeme hned zpět"
Polkneš, když ti dva odejdou. Dveře se znovu zavřou. Místnosti znovu zavládne ticho.
[[Tvůj krk bolí.|5]]]Tvé tělo se chladu přizpůsobilo, ale stejně se chvěješ. Židle byla navržena tak, aby byla nepříjemná. Když se opřeš, její malá opěrka se ti zarývá do lopatek. Když sedíš rovně, nakloní se dopředu, jenom trochu. Když se nakloníš do strany, její malé sedátko nenabízí žádnou oporu. Vrtíš se, otáčíš a vrtíš víc.
Čas se vleče. V místnosti nejsou žádné hodiny a hodinky nenosíš už léta. Tvůj mobil není nabitý. Čas odkapává tak pomalu, jako trubka někde nad tebou. Plazí se pomalu jako daleká siréna. Polykáš znovu a znovu, ale ta hrudka tvůj krk neopouští.
[[Polkni víc.|6]]Míjí minuty. Hodiny. Určitě, už to jsou hodiny. Vzdáš se židle a opřeš se o studenou zeď. Kapání nad tebou už není pravidelné, sirény přestaly. V hale slyšíš těžké kroky, nejdřív jdou do prava, potom do leva. Poškrábeš si vyrážku, která se ti po ruce šíří už celý týden.
Čas běží. Nemůžeš říct, jak moc. Trubka kape. Sirény zní. Kroky šlapou tam a zpět. Kape. Zní. Šlapou. Polkneš a dýcháš víc. Ponoříš se po zdi na zem. Je ještě sudenější.
A po malém nekonečnu, se dveře otevřou.
[[Polkni ještě víc|7]]Morganová a Grauer vejdou. Vypadá to, že změnili uniformy, ale těžko říct. To nemohl být celý den, nebo ano? Spal si? (set: $pagecount to 1)
"Celé jméno, datum narození a Nadační ID?" zeptá se Morganová, mezitím co Grauer kliká na malý tablet.
"Emmet Petroskey. 9. ledna 1981. 542313."
"Aktuální pozice?"
"Informační Analytik."
"To znamená, že jste si vědom toho, že jste se snažil dostat k utajeným informacím?"
[["Už jsem vám řekl, jen jsem zkoumal."|8.2]]
[["Chtěl jsem zavolat RAISU, jak jsem říkal."|8.3]]
[["Na to jste se mě už ptali."|8.4]]"Rozumím." Morganová a Grauer se na sebe významě podívají. "Budeme hned zpět" (set: $pagecount to it + 1)
Dveře se za nimi zavřou. Čas kape. Čas se plazí. (if: $pagecount is 1)[Změní se na kal, který čistíš ze svých okapů.] (if: $pagecount is 2)[Změní se na skoro zmrzlý bordel, který čistíš z chodníku každý rok.] (if: $pagecount is 3)[Jde tak pomalu, že by mohl stát.] (if: $pagecount > 3)[Zavalí tě jako beton tajný hrob. Utopí tě jako nemilosrdný, neúprosný oceán.]
Spolkneš sliny. (if: $pagecount > 1)[Dýcháš zhluboka.] (if: $pagecount > 2)[Poškrábeš si vyrážku.] Z trubky kape. (if: $pagecount > 1)[Sirény zní.] (if: $pagecount > 2)[Kroky zní.] Sedíš na své židli. (if: $pagecount > 1)[Opreš se o zeď.] (if: $pagecount > 2)[Lehneš si na zem.] Lituješ toho (if: $pagecount is 1)[bláhového](if: $pagecount is 2)[idiotického](if: $pagecount > 2)[hrozného] rozhodnutí. Hledat něco tak (if: $pagecount is 1)[stupidního.](if: $pagecount > 1)[záhadného.] (if: $pagecount is 1)[Vskutku, //tajemství jak být povýšen//] (if: $pagecount is 2)[Vskutku, //vidět Nadační nejtemnější tajemství.//] (if: $pagecount is 3)[Vskutku, //tajemství zdraví, bohatství a nesmrtelnosti//] (if: $pagecount > 3)[Vskutku, //klíč k srdci vesmíru.//]
(if: $pagecount < 4)[[[Čas utíká, nějak.|9]]](else:)[[[Čas utíká, pracně.|9.2]]]Morganová a Grauer vejdou. Její vlasy (if: $pagecount is 1)[jsou teď v drdolu](if: $pagecount is 2)[jsou teď v culíku](if: $pagecount is 3)[teď visí volně] a jeho strniště vypadá hustší. (if: $pagecount < 2)[To přece nebohl už být celý den, nebo ano? Spal si vůbec?](if: $pagecount is 2)[To už přece nemohlo být několik dní, nebo ano?](if: $pagecount > 2)[To už nemohl být týden, nebo ano?]
"Celé jméno, datum narození a Nadační ID?" zeptá se Morganová, mezitím co Grauer kliká na malý tablet. (if: $pagecount > 3)[Každý dotek je pravidelný úder.]
"Emmet Petroskey. 9. ledna 1981. 542313."
"Aktuální pozice?"
"Informační Analytik."
"To znamená, že jste si vědom toho, že jste se snažil dostat k utajeným informacím?"
(if: (count: (history:), "8.2") is 0)[[["Jak jsem říkal, jenom jsem prozkoumával."|8.2]]](else:)["Jak jsem říkal, jenom jsem prozkoumával."]
(if: (count: (history:), "8.3") is 0)[[["Chtěl jsem zavolat RAISU, jak jsem řekl."|8.3]]](else:)["Chtěl jsem zavolat RAISU, jak jsem řekl."]
(if: (count: (history:), "8.4") is 0)[[["Na to jste se mě už ptali."|8.4]]](else:)["Na to jste se mě už ptali."]Morganová a Grauer vejdou. (if: $pagecount < 6)[Její vlasy jsou delší, nebo snad ne?](else:)[Její oči jsou světlejší.] (if: $pagecount < 6)[Jeho strniště je tmavší, nebo ne?](else:)[Jeho vous je teď bílý.] Je už to měsíc, co tě sem hodili? (if: $pagecount < 6)[Měsíce, možná? Můžeš si věřit?] (else:)[Ten zžíravý pocit uvnitř tebe říká ne. Ne měsíce, ale roky.]
"Celé jméno, datum narození a Nadační ID?" zeptá se Morganová, mezitím co Grauer kliká na malý tablet. (if: $pagecount > 4)[Každý dopad je tupý jako pěst do zdi.] (if: $pagecount > 5)[Každý dotek ostrý jako střela] (if: $pagecount > 6)[Jeho prsty jsou tvá střelecká jednotka.]
"Emmet Petroskey. 9. ledna 1981. 542313."
"Aktuální pozice?"
(if: $pagecount > 4)[Uvězněný, možná? ](if: $pagecount > 5)[Osamocený, nejspíš? ](if: $pagecount < 6)["Já už nevím."](else:)["Jsem tady."]
"A jste si vědom toho, že jste se snažil získat přístup k utajeným informacím?"
[["Chtěl jsem je prodat."|9.6]]
[["Chtěl jsem je sdílet."|9.7]]
[["Chtěl jsem je použít."|9.8]]Teče ti z nosu. Tvůj hrudník je těžký. Krk tě bolí.
(if: $pagecount > 5)[Světlo nad tebou uniká. Odtok pod tebou září.
](if: $pagecount > 6)[V dálce zní kroky. Venku zní přešlapující siréna.
][[Dveře se znovu otevřou.|9.2]]Zhroutíš se ze své úzké židle. Nejde to vydržet. Budeš tu uvězněný na vždy, pokud budeš čekat. Čas se zastaví. Čas zemře. Čas zemře a ty tu zůstaneš. Čas zemře, ale ty nikdy ne.
Morganová a Grauer jsou vázáni stejnými těžkými okovy. Její zbraň se zvedá první, jeho druhá za ní. Jako by to byly hodiny, než na tebe zamíří.
Týdny.
Roky.
Přetrpíš věčnost, než jejich prsty stisknou spoušť. Drtí tě prázdné věky když čekáš, než se z barelu vysouká náboj a přiblíží. Jak k tobě dokončí svoji požehnanou cestu.
[[Bolest je rychlá, okamžitá a konečná. |The pain is swift, immediate, and final.]]I přes příjemné objetí trubka pořád kape, a kape, a kape. Pravidelněji, než dřív. Víc náhle.
[[A bolí to. |And it hurts.]]Probudíš se se silnou chutí krve v puse na patře. Je vlastně všude v puse. Cítíš ji i napůl sraženou po celé délce krku. K nosu si přiložíš kapesník a ze stolu se snažíš setřít to nejhorší. Je to všude. Kolik krve ti vlastně zbývá v těle?
Počítač vešel do spánku, mezi tím co si byl omráčený, ale pamatuješ si, co si dělal předtím. V kanceláři není zima, ale třeseš se stejně. Poškrábeš si vyrážku. Hlasitě se nadechneš. Už ne. Znova už ne.
Prstem projíždíš laminovaný seznam připevněný ke zdi. Zastavíš se na Oblastním Zástupci RASIA. x9191
Po dvou zazvoněních někdo telefon vezme. "Ahoj, um, dobrý den, zdravím," zadrmolíš. "Rád bych lahlásil narušení bezpečnosti."
//KONEC//Morganová a Grauer tu jsou. Už ale nejsou lidi. Ne pro tebe. Jsou symboly sama sebe. Jsou symboly symbolů. Oba dva jsou Morganová. Oba dva jsou Grauer. Oba dva jsou Morganová //a// Grauer. Stali se nejasnými bytostmi.(set: $pagecount to it + 1)
"Emmet Petroskey. 9. ledna 1981. 542313," řekne Morganová.
"Emmet Petroskey. 9. ledna 1981. 542313," souhlasíš.
"Informační Analytik," řekne Grauer.
"Informační Analytik," zopakuješ.
"Utajené informace," řeknou dohromady.
[["Utajené informace" |"Classified information"]] "Co to bylo za projekt?" septá se Morganová.
"Já jsem, uh, ověřoval jsem si zprávu 2025 ohledně interní bezpečnosti systémů." Pod pažemi cítíš korálky potu. "Měli byste vědět, jak je to důležité, ne? Je to kritické."
"A při tom jste se snažil dostat k přísně utajeným informacím? //Vy// byste měl znát důležitost SCP-001"
[["Jak jinak si můžeme být jistí, že je to bezpečné?"|8.1]] řekneš."Na tom nezáleží," řekne Grauer.
"Nemůžu ani spočítat, kolikrát jste měl zavolat RAISU, než jste se dostal tam, kam jste se dostal. Teď si to musíte vyřídit s námi." Morganová moc spokojeně nevypadá.
"Teď si projdeme, jak jste obešel bezpečnostní zámky."
[["To je moc technické. Tomu byste nerozuměli,"|8.1]] řekneš."To jste nám asi nedal moc dobrou odpověď," řekne Grauer.
"Pane Petroskey, prosíme nezpůsobujte žádné další potíže," řekne Morganová. Promne si spánky a na chvíli zavře oči. "Tohle je velmi závažný čin, jsme tu jenom pro fakta."
[["Nic špatného jsem neudělal,"|8.1]] trváš."Rozumím," řekne Morganová. Ona a Grauer se na sebe podívají, ale už to nemá smysl. Je to jenom rituál. Nemůžeš snést, aby znovu odešli z těch dveří. Prostě nemůžeš. (if: $pagecount is 6)[Cokoliv jiného by bylo lepší.] (if: $pagecount > 6)[Cokoliv.](set: $pagecount to it + 1)
(if: $pagecount < 6)["Předtím jsem to udělal jen jednou," řekneš. "Přísahám."] (if: $pagecount is 6)["Udělal jsem to jenom dvakrát nebo třikrát," řekneš "Potřeboval jsem peníze."] (if: $pagecount > 6)["Už to dělám roky," řekneš. "A nikdo z vás na to nikdy nepřišel."]
"Jaké informace, komu? Kdy, a za kolik?"
(if: $pagecount < 6)["Micky D's. Víte, Marshall, Carter, Dark? Můžu vám dát záznamy. Mám je všechny. Jenom se musím dostat zpátky k počítači. Všechno vám ukážu." Zírají na tebe. Jedny oči unavené, druhé uslzené, obě nesmiřitelné. "Jednal jsem přímo s Carterovou! Můžu vám ji pomoct chytit? Prosím."] (if: $pagecount is 6)["Hadova Ruka. Byli tak naléhaví, a nikdo tady mě neposlouchal. Moje kariéra je u konce, takže co můžu ztratit, že? Dostali jste mě. Prostě mě dejte do vězení, prosím." Jejich mlčení je jiného druhu. Ohavného, hrozného. "Zavřete mě někam! Zasloužím si to. Zradil jsem Nadaci. Všechny jsem zradil. Přiznávám to. Přiznávám se ke všemu."] (if: $pagecount > 6)["Povstání chaosu. Ti noví. Mají pravdu, víte? Nadace selhala. Zklamala lidstvo, a samu sebe. Ani mi nemuseli platit! Udělal bych to stejně. Není žádý jiný způsob, jak všechny probudit. Tahle malátnost je hřích. Spáči jsou hříšníci. Nestydím se za to, co jsem provedl. Tak už mě zabijte! Jsem zrádce! Víte, co si zasloužím!"]
Nádechy bolí. (if: $pagecount > 5)[Krk bolí.] Pár na tebe zírá(if: $pagecount > 5)[, ale nemyslíš si, že tě vidí]. Jejich obrysy jsou nejasné. Čas odkapává. Ti dva se otočí. (if: $pagecount > 6)[Čas se téměř zastaví.]
(if: $pagecount < 7)[[[A odejdou znova.|9.4]]] (else:)[[[A opět odejdou.|12.1]]]
(if: $pagecount > 6)[[[A ty si vybereš tu lehčí cestu ven.|10.1]]]"Rozumím," řekne Morganová. Ona a Grauer se na sebe podívají, ale už to nemá smysl. Je to jenom rituál. Nemůžeš snést, aby znovu odešli z těch dveří. Prostě nemůžeš. (if: $pagecount is 6)[Cokoliv jiného by bylo lepší.] (if: $pagecount > 6)[Cokoliv.](set: $pagecount to it + 1)
(if: $pagecount < 6)["Jenom to ukázat kamarádovi," řekneš. "Byl tak zvědavý, a já prostě nemohl říct ne."] (if: $pagecount is 6)["Chtěl jsem to sdílet s každým na Intranetu."] (if: $pagecount > 6)["Se všemi. Prostě s každým."]
"Ale proč? Proč sdílet něco tak důležitého?"
(if: $pagecount < 6)["Je roztomilý," řekneš, jako by to vysvětlovalo všechno. V tomhle případě, tomu tak je. Byl jsi natolik vychytralý, aby si měl jiný důvod. Více zlověstný. Morganová a Grauer na tebe koukají, jako kdyby si byl ten největší idiot, kterého Nadace kdy přibrala. Možná mají pravdu.] (if: $pagecount is 6)["Všichni mají RAISY plný zuby," zavrčíš. "Ztráta kontroly nad něčím takovým by to dokázala. Chovají se, jako že mají všechno pod kontrolou. Jako že mi jsme ti jediní, kdo dělají chyby." Grauerův pohled říká, že je všechno opravdu pod kontrolou. Morganové pohled říká, že ty jsi ten jediný, kdo dělá chyby.] (if: $pagecount > 6)["Ta informace chtěla být volná." Ve zdech Nadace neměl aforizmus nikdy větší pravdu. "Mohl jsem ji slyšet. Chtěla být volná. Chtěla, abych ji osvobodil. Nemůžete ji mít zavřenou navždy. Etická Komise to takhle nenechá. //Já// to takhle nenechám!" Morganová a Grauer se na tebe smutně koukají, ale nemůžeš říct, proč tomu tak je. Máš přece pravdu. Informace chtěla být volná. Chtěla být zachráněna!]
Nádechy bolí. (if: $pagecount > 5)[Krk bolí.] Dvojce na tebe zírá(if: $pagecount > 5)[, ale nemyslíš si, že tě vidí.]. Jejich obrysy jsou nejasné. Čas odkapává. Ti dva se otočí. (if: $pagecount > 6)[Čas se téměř zastaví.]
(if: $pagecount < 7)[[[A odejdou znova.|9.4]]] (else:)[[[A opět odejdou.|12.1]]]
(if: $pagecount > 6)[[[A ty si vybereš tu lehčí cestu ven.|10.1]]]"Rozumím," řekne Morganová. Ona a Grauer se na sebe podívají, ale už to nemá smysl. Je to jenom rituál. Nemůžeš snést, aby znovu odešli z těch dveří. Prostě nemůžeš. (if: $pagecount is 6)[Cokoliv jiného by bylo lepší.] (if: $pagecount > 6)[Cokoliv.](set: $pagecount to it + 1)
(if: $pagecount < 6)["Myslím, musí to být něco důležitého, ne? Peníze, zdraví, něco takového? Něco takového."] (if: $pagecount is 6)["Slyšel jsem, že ti to dá sílu. Ne jako ostatní skipy, který tě na konci zničí. Magie. Něco, jako magie."] (if: $pagecount > 6)["Chtěl jsem si hrát na boha. Chtěl jsem být bůh, dobře? Už mě to unavuje. Už mě unavuje takhle žít."]
"A co jste s tou sílou chtěl dělat, pane Petroskey?"
(if: $pagecount < 6)["Pomoct Nadaci! Co jiného bych s tím měl dělat? Myslel jsem, že by jsme ji nikdy jinak nevyužili. To není naše mise. Ale co kdyby jsme používali ostatní anomálie k jejich zadržení? Co když je to //nutné?// Napadlo to někdy někoho? Myslete na to dobro!" Tvůj vášnivý proslov se setkal s bezohlednou ignorací Nadace samotné.] (if: $pagecount is 6)["Nic," protestuješ. "Něchtěli jste prostě... vědět, jaké to je? Jaký je to pocit nebýt zaseknutý na tomhle běžeckém pásu? Skutečně změnit svět? Já, uh, prostě jsem to musel vědět. Jaký by to byl pocit tu změnu udělat. Jakoukoliv změnu." Tvůj proslov se setkal s neúprosnými obličeji těch, kteří mají možnost tu změnu udělat.] (if: $pagecount > 6)["Proč bych to měl říkat? Nerozuměli byste. Ani jeden z vás, když nevíte, jaký je to pocit být uvězněný za stolem, když se svět kolem hroutí. Nebudu se ospravedlňovat. Máte štěstí, že to nefungovalo. To je celý. To je celý!" Tvoje pobouření narazí do zdi, kterou je Morganová a Grauer. Nezajímá je to. Jak by přece mohlo.]
Nádechy bolí. (if: $pagecount > 5)[Krk bolí.] Dvojce na tebe zírá(if: $pagecount > 5)[, ale nemyslíš si, že tě vidí.]. Jejich obrysy jsou nejasné. Čas odkapává. Ti dva se otočí. (if: $pagecount > 6)[Čas se téměř zastaví.]
(if: $pagecount < 7)[[[A odejdou znova.|9.4]]] (else:)[[[A opět odejdou.|12.1]]]
(if: $pagecount > 6)[[[A ty si vybereš tu lehčí cestu ven.|10.1]]]Sloupec světla září v centru tmavé místnosti. Jdeš blíž, tvoje společenské boty klapají o kachlovou zem. Židle zmizela. Stěny zmizely. Chlad je pryč. Všechny si je přežil.
Zmačkané těla Morganové a Grauera leží na kraji světla. Zmačkané těla Morganové a Grauera leží dál. Zmačkané těla Morganové a Grauera se roztahují do dáli. Malý čtverec kachlové podlahy leží na hrobech Morganové a Grauera. Plaví se na moři z Morganové a Grauera. Přetrvává na vrcholu singularity jménem Morganová a Grauer.
Ve světle visí osamocená návnada. Houpe se na dlouhém pramenu pavučiny. Nevábí tě. To říct dokážeš. Nevyžaduje dotek. Nevyžaduje uctívání. Prostě existuje.
Nikdy jsi neviděl nic vznešenějšího.
[[Vem si ji.]]
[[Vem si ji.]]
[[Vem si ji.]]
[[Vem si ji.]]
[[Vem si ji.]]
[[Vem si ji.]]
[[Vem si ji.]]
[[Vem si ji.]]
[[Vem si ji.]]
[[Vem si ji.]]
[[Odmítni ji.|EndInter2]]
[[Vem si ji.]]
[[Vem si ji.]]
[[Vem si ji.]]
[[Vem si ji.]]Vezmeš si návnadu a něžně obdivuješ její ostrost. Ten způsob, kterým vyjadřuje svoji povahu. Kdybys jen mohl dosáhnout takových výšek. Píchneš se o ni palcem. Kapka krve je perfektní stejným způsobem, jako návnada. Kéž bys měl takový účel.
Ačkoli ve srovnání bez cíle, alespoň můžeš návnadu dokončit. Pomalu, jistě, ji prostrčíš skrz svůj horní ret. Tahá. pramen pavučiny tě táhne nahoru. Výš a výš. Pryč z tvojí cely. Pryč od Morganové a Grauera. Pryč odevšeho, co jsi za ten den prožil.
Visíš v úžasném klidu a háček dál tahá za tvůj ret. Všude kolem tebe jsou ostatní ve stejné pozici. Všichni krvácí. Všichni se houpou. Všichni vypadají nadšeně.
Konečně si dokázal něco důležitého.
//KONEC//Už dávno si se naučil, že vznešenost je maska, hlavně u téhle práce. Lze vydržet samotnou podivnost. Lze odolat čistému zlu. Maska je to, co obě činí tak hrozné.
Otočíš se a přejdeš přes kontinentální šelf z Morganové a Grauera, dojdeš až na okraj.
Vkročíš do vzduchu a padáš z nekonečné budovy, kterou je Morganová a Grauer.
Nakonec, narazíš do něčeho, co není ani jeden.
[[A bolí to.|HurtEnd2]]Jsi v cele. Čelíš tomu páru. Chtějí, aby si se ospravedlnil. Vyžadují odpovědi. Pod tebou je studená židle. Kolem tebe jsou studené zdi. Světlo svítí. Zem je pevná. (if: $pagecount < 10)[ [[Na tvém klíně leží plastový pořadač. |A plastic binder rests on your lap.]] ] (else:)[Na tvém klíně leží plastový pořadač.] Mohl bys ho přečíst. Symboly na něm ale vyžadují odpovědi. Nejdřív odpovědi. Každou odpověď. Psát je na sucho. Ponořit se pro další. Odpovědi. Odpovědi.
(if: (count: (history:), "Try to explain.") is 0)[ [[Pokusit se to vysvětlit. |Try to explain.]] ](else:)[Pokusit se to vysvětlit.]
(if: (count: (history:), "Try another way.") is 0)[ [[Zkusit jiný způsob. |Try another way.]] ](else:)[Zkusit jiný způsob.]
(if: (count: (history:), "There must be some way to explain.") is 0)[ [[Nějak se to vysvětlit musí. |There must be some way to explain.]] ](else:)[Nějak se to vysvětlit musí.]Ležíš na špinavém koberci. Tvoje nohy bolí. Tvoje záda bolí. Všechno bolí. Jedna polovina tvého obličeje ti přijde ulepená. Uvědomíš si, že je to krev. Krev z tvého nosu. Krev z tvých uší. Krev z tvých očí. Hlasitě zaskuhráš a pomocí rukou si klekneš. Musíš něco nutně udělat, než znova omdlíš.
Prstem projíždíš laminovaný seznam připevněný ke zdi. Trasu tvého prstu zaznamenala rudá kaňka. Zastavíš se na Oblastním Zástupci RASIA. x9191
Po třech zazvoněních někdo telefon vezme. "Ahoj, um, dobrý den," zadrmolíš. "Rád bych na-" Ve tvé hrudi prasknou tři věci a cítíš bolestivý, slizký pocit, který roste.
Zkolabuješ zpět do měkého náručí koberce.
//KONEC//Ale co vysvětlovat? Vědomě si porušil celou řadu vážných pravidel a důležitých regulací. Nějaký druh trestu byl nevyhnutelný. (set: $pagecount to it + 1)
Vyzdvyhl si schopnost ničit si vlastní obranu. Spatřil si opevnění postavené kolem tvé kanceláře a rozhodl ses je podkopat. Vlna nájezdníků byla pozvána dovnitř.
Nenapadá tě nic, co by to ospravedlňovalo. Jak říct, že při každé příležitosti jiných uchopit tvé srdce, rozšiřuješ svůj hrudník dokořán?
(if: $pagecount < 11)[[[Ale možná jde říct něco jiného?|"Classified information"]]](else:)[[[A možná nic jiného říct nejde.|EndPath4]]]Měl si problémové dětství, to je celé. Viděl si, jak na Chicago padají hvězdy, poté už svět nebyl nikdy docela stejný. Tvoje rodiče tě opustili, abys běhal rychleji, ale kdo jim to může dávat za vinu? Každý by tě měl vidět jen s lítostí. To můžeš říct, ne? (set: $pagecount to it + 1)
Ne, to ne. Vyrostl si moc obyčejně, aby ses pokusil o něco tak monumentálního, jak naznačuje jejich obvinění. Jsi moc nudný na to, aby ses podíval na dokumentaci 001. Jsi moc skromný na to, abys překonal firewall a odpojení sítě. To jsi ty být nemohl.
Ale pokud mohl, kdo jsou ti agenti, aby tě obviňovali? Neví snad, kdo jsi? Jak vlivná je tvá rodina? Tohle je absurdní. Ani na to neodpovíš. Ne na tyhle obvinění. Na žádné obvinění.
(if: $pagecount < 11)[[[Ale možná jde říct něco jiného?|"Classified information"]]](else:)[[[A možná nic jiného říct nejde.|EndPath4]]]Byl jsi chyba. To nic neospravedlňuje, ale rozhodně to vysvětluje. Nadace tě nikdy neměla přijmout. Tvoje rodiče tě nikdy neměli mít. (set: $pagecount to it + 1)
Všechny chyby, které si kdy udělal, jsou kvůli těmto hrubým omylům. Každá tvoje chybná akce je na jejich ramena. Už si se očistil od každé odpovědnosti.
Jak se za jejich chyby budeš kát?
(if: $pagecount < 11)[[[Ale možná jde říct něco jiného?|"Classified information"]]](else:)[[[A možná nic jiného říct nejde.|EndPath4]]]Laminovaný pořadač ti něco připomněl. //Standartní Operační Procedury pro Boj Proti Duševním Konstruktům Skrze Ozbrojenou Vnímavost// zněl tehdy slogan, ale nepotřebuješ si to přečíst znova celé. Stačí si to jen připomenout. Listuješ skrz stránky a cítíš jistou vnímavost, která se ti vrací. Tvá úmyslnost se vrací. Neseš sílu přemoct Nadační ochranu. Ozbrojíš se proti mlze plnící tvoji mysl.
[[Odstrč iluze.|Fishhook End]]Vskutku, není co jiného říct. Tvoje odůvodnění selhala. Nepřesvědčil si je, ani sám sebe. Stejně nejsi v takové pozici, abys řekl něco víc.
Stojíš v nekonečné řadě Emmetů Petroskeých. Každý má na sobě oranžovou kombinézu. Každý je svázán těžkými okovy. Tvoje zápěstí je připojeno ke kotníku dalšího v řadě. Tvoje kotníky jsou připojeny k tomu za tebou.
Šoupáš se dopředu v pomalém tempu. Krok za krokem. Míli za mílí. V dálce, dvě enormní židle, na nich dvě enormní postavy. Morganová a Grauer se dívají dolů na tvoje procesí. Jeho malý úsměv by mohla být strašidelná grimasa. Její vodnaté oči by mohly být oceány slz. Dosáhli absolutního vrcholu sama sebe.
[[Pokroč dál.|100.1]]Tvé tělo bez života je u tvého stolu nalezeno za pár minut. Místo je uzavřeno. Varovná páska visí všude kolem. Tvoje složky jsou prozkoumány. Tvůj počítač rozebraný a zanalyzovaný. Tvé tělo je také odvezeno pryč.
Nakonec nikdo nezjistil, co postrčilo tak normálního zaměstnance za nebezpečnou hranici. Jedni říkají anomální vliv. Druzí mluví o zisku. Ostatní říkají, že to byl jen impulz. Časem je tvá složka uzavřena s ostatními, kteří se pokusili o přístup k SCP-001.
Tvé tělo je později zlikvidováno, ale tvůj mozek zachován, pro další studii účinků Berrymanova a Langfordova odkazu. Koneckonců, se vždy můžeme naučit něco nového.
//KONEC//Jsi jeden tisíc Emmetů Petroskeych před bodem, kde tě budou soudit giganti. Grauer švihne řeznickým sekáčkem do jednoho z tvých nepočitatelných klonů. Rozplyne se do masité mlhy. Jsi pět set Emmetů Petroskeych pryč. Morganová vrhne kopí a jeden z tebe je rozpůlený na dva. Znovu postoupíš.
Jsi sto Emmetů pryč. Jsi padesát Petroskeych daleko. Deset. Pět. Jeden. Dostaviš se před ohnisko jejich rozsudků.
"Celé jméno, datum narození a Nadační ID?" zeptá se Morganová. Její hlas hřmí jako bořící se přehrada.
"Aktuální pozice?" zeptá se Grauer. Jeho hlas bolí jako přetrhané šlachy a zlomené kosti.
[["Emmet Petroskey. 9. ledna 1981. 542313. Informační Analytik."|100.2]]"To znamená, že jste si vědom toho, že jste se snažil dostat k utajeným informacím?" zeptá se Grauer. Jeho slova tě zasáhnou jako palice do hrudi. Sehne svůj dlouhý sekáček těsně pod tvůj krk.
"Nemusíte tu tropit scénu," řekne Morganová. Její slova zní jako letadlo řítící se z nebe. Sníží svoje kopí k tvému srdci.
Potíš se, zalykáš a sípeš. Tahle situace je na tebe moc. Je to //moc// v každém slova smyslu. Nikdy si tohle nechtěl, ani trochu. Stejně to na tebe dopadlo. Zbývá udělat jedinou věc.
[[Přiznat se.|100.3]]
[[Ztropit scénu.|ResetStart]]"Udělal jsem chybu," řekneš. Tvoje slova jsou tu jen slova. Nehřmí. Nerachotí. Nejsi kolos. "Udělal jsem stupiní chybu. Porušil jsem regulace. Ohrozil jsem své spolupracovníky a všechny ostatní. Co jiného mám říct? Nadace mi neměla věřit. Omlouvám se"
"A?" řeknou obrovští agenti. Cítíš váhu toho slova. Tvá kostra se třese. Tvé oči jsou zamlžené slzami. Kopí se stáhne. Sekáček se stáhne. Ale ani jeden ne úplně.
"Rád bych podal svou rezignaci."
[[Oba dva udeří.|End4]]Stále máš schované ty kouelná slova síly. Ty, která vyřeší jakýkoliv problém, tož pravda, ale jsou i ostatní. Magická kouzla, které vytváří problémy pro všechny ostatní. Kletby, které zvětšují ostny byrokracie.
"Chci podat odvolání."
Kolosy se ohnou, aby te lépe viděly. Jejich oči jsou pece. Jejich dech vichřice. Každý má zuby z břitev. Bez štítu z procesů a nařízení by tě nic neochránilo.
**//"Cože?"//**
"Řekl jsem, že chci podat odvolání! Chcete snad, aby z toho byla i stížnost!?"
Morganová a Grauer zasyčí a ustoupí, jejich hlavy mizí do temné mlhy vysoko nad. Jejich zbraně se stahují tak, že už jsou zbytečné. Nyní je třeba sledovat dlouhé obřady a činit posvátné výzvy. Nebudeš rozsekán jako ostatní. Nezemřeš tak jednoduše.
**//"Odvolej se tedy."//**
[[Ozáří tě žluté světlo selhávajících zářivek.|2]]Morganová a Grauer se na sebe podívají. Význam je jasnější jak nikdy dřív. Znepokojení kvůi tvému znovunalezenému klidu. Znepokojení kvůli tvé autoritě. Přece jenom jsou oba pouzí 'vrátní'. Schránky síly ostatních. Není třeba se jich bát.
"Pokud jste si jistý..." řekne Morganová. Její oči jsou suché.
"Jsem."
"Proč by jsme tě zastavovali..." řekne Grauer. Už se nesměje.
"Tak nezastavujte! Nechte me mluvit s vašim nadřízeným."
Morganová a Grauer se na sebe znovu podívají. Morganová si promne spánky. On jen pomalu pokrčí rameny. Oba dva strnule kývnou a přejdou ke dveřím. Otevřou se. Oni odejdou. Zavřou se.
Sedíš tam, jistý si svými rozhodnutími. Udělal si chybu, ale nebudeš za ni pověšen. Nebudeš tragickým příkladem. Chrání tě byrokracie.
[[Dveře se znovu otevřou.|AppealEnd2]]Kolem okrajů dveří se tlačí černý kal. Táhne se spolu s nesčetnými slizkými pažemi, z nichž každá uchopuje ty nejmenší mezery a skulinky. Plazí se po podlaze, táhne se podel zdí, drží se na stropě. Vleče se samo po sobě a kroutí se dovnitř, dokud tě skoro celého neobmotá. Naporti tobě se otevřou dvě modré oči, stejně jako bezzubá čelsit.
"Odvolání musí být vyplněno dle formy 3526-F," řekne kal. Potom se kolem tebe obmotá úplně. Křičíš, ale zaplní ti pusu. Škubeš sebou, ale kal zesílí. Objetí je chladné a vlhké.
V tom pevném stisku čas zpomalí, zastaví a zamře. Je pro něj naříkáno. Je spopelněn. Stojíš na hrobu času a nářků. Stojíš v jeho mauzoleu a vyješ.
Vyl bys, pokud bys mohl.
//KONEC//Pro ty, co hledají tajemství: Omlouvám se za ten bordel.
Běžte si přečíst (link: "Zmrzač Oblohu, Zabij Slunce.")[(goto-url: "http://www.scp-wiki.cz/maim-the-sky-slay-the-sun-hub")]